MĚSTO TÝNEC NAD SÁZAVOU /Thynecz, Teynitz/ vznikalo jako typická středověká osada na levém břehu řeky Sázavy a historie jeho zrodu je vlastně historií týneckého hradu. Nejstarší zprávy o něm a o jeho majitelích pocházejí sice z doby Jana Lucemburského, ale románská rotunda jako architektonická součást hradu pochází již z rozhraní 11. a 12. století.
U rotundy tehdy bylo pohřebiště a dřevěný palác s kůlovou konstrukcí. Jako o celek se tedy jednalo o osadu opevněnou nebo – jak se tehdy říkalo - zatýněnou. Odtud tedy název Týnec. Celé toto stavební dílo vznikalo na pro tu dobu typickém fortifikačním staveništi – na hradním vrchu, ostrohovitém svahu nad řekou. Jeho hranici při řece pak kopírovala významná kupecká stezka, vedoucí z jihu Čech přes Týnec, Brodce a Zbořený Kostelec k Vyšehradu a do Prahy. Navazovala na prastarou evropskou Solnou stezku /Die Alte Salzstraße/ z vikingského Haithabu do Constantinopole.
Na přelomu 12. a 13. století byl na místě této původní osady postaven kamenný románský palác. Rotunda byla začleněna do jeho hmoty jako hradní kaple, později byl tento hradní celek doplněn o přistavěnou obrannou hranolovitou věž /ta se zachovala dodnes/. Nálezy z té doby potvrzují, že šlo o hrad královský s pevnostní funkcí, postavený a obývaný rodem Přemyslovců. I ostatní stavební památky z přelomu 1. a 2. Milénia vypovídají o tomto rodokmenu místa i o jeho významu v kontextu českých dějin.
Na hradní vrch bezprostředně stavebně i provozně navazuje jako jeho logická součást ucelená lokalita klasického středověkého podhradí. Ta vznikala souběžně s hradním komplexem v údolí řeky, pod severozápadním svahem ostrohu. Od počátku byly její kmenovou součástí objekty zájezdní hospody a mlýna. Právě tato historická lokalita je předmětem našeho projektu.